Amesoeurs - Amesoeurs

Wow, tak takhle nadupaná a originální deska se mi dlouho nedostala do pracek :) Amesouers je jedním z mnoha projektů francouzského mistra Neigeho, který stojí i např. za Peste Noire či Alcest. Skupina ukončila činnost již loni (škoda!) a nyní se konečně dočkáváme plnohodnotné desky, protože na kontě Amesoeurs bylo doposud pouze EP Ruines Humaines a písnička Le ruches malades ze splitu s Valfunde, jež je ovšem i na desce. 

Hudba, kterou Neige stvořil s kamarádkou Audrey Sylvain z Alcest je nesmírně pestrá a proměnlivá směs black metalu, post-punku, a shoegaze, kdy některé motivy jasně odkazují na Alcest. Kombinace těchto žánrů umožnila značnou volnost při skládání a je to znát. Některé momenty jsou velmi napjaté a rychlé (něco mezi blackem a thrashem) s Neigeho hrdelním vokálem (skladby Recueillement či  I XIII V XIX XV V XXI XVIII XIX – IX XIX – IV V I IV), v dalším songu ze zas jede pěkně pomalu s čístým ženským zpěvem (např. Video Girl, která má jasný hitový potenciál). Nápad střídá nápad, kytary se mění, basa si občas vyjede jak někde na jazzovém jamování, pak se vše vytáhne do avant-gardy a zase klid a melancholické melodie. Ono se to skutečně těžko popisuje - tady se to prostě MUSÍ slyšet.

Album mě nesmírně pohltilo, je neotřelé, energické a nahráno s neuvěřitelným vizionářským nadhledem. Inu, od tohohle týpka nikdy nečekejte odbytou nahrávku nebo nedejbože odpad. Počkali jsme si a stojí to za to. Hail to the king. Pro mne prozatím album roku.

10/10

Amesoeurs - Amesouers (2009)

Tracklist:
1. Gas in Veins 05:10
2. Les Ruches Malades 04:19
3. Heurt 06:01
4. Recueillement 07:01
5. Faux Semblants 04:21
6. Trouble (Éveils Infâmes) 01:41
7. I XIII V XIX XV V XXI XVIII XIX – IX XIX – IV V I IV 04:49
8. Video Girl 04:11
9. La Reine Trayeuse 05:32
10. Amesoeurs 04:03
11. Au Crépuscule De Nos Réves 11:17
******************************
Total playing time: 58:19

My Dying Bride - The Lies I Sire

Myslím, že britské melancholiky My dying bride není třeba nějak blíže představovat. Králové atmosférického doomu, kteří ve svých dřívějších letech dokázali i slušně experimentovat, aby pak v posledních letech stagnovali a rekapitulovali, se vrací s novým albem. A jaké je?

Na úvod bych měl určitě zmínit, že má nejoblíbenější deska od MDB je The Dreadful Hours z roku 2001, jedna z nejsmutnějších a nejzoufalejších (a nejkrásnějších) věcí, které jsem kdy slyšel. V nových skladbách slyším návrat k tomuto období, hlavně díky hlasovému projevu zpěváka. To pochopitelně kvituji s povděkem. 

Deska nikam nespěchá, pěkně pomalu se střídají ony melancholické pasáže a tvrdší náklepy. Neprezntuje se tu nic převratného, ale oproti lehké stereotypnosti posledních dvou desek se jedná o svěží vítr ve složce s tímto interpretem. MDB opět dokázali vytvořit tu kouzelnou atmosféru, pro kterou je mám rád, a jako jedni z mála se po lehkém úpadku vrátili zpět s plnou silou.

8,5/10

My Dying Bride - The Lies I Sire (2009)

Tracklist:
01.My Body, A Funeral 06:47
02.Fall with Me 07:15
03.The Lies I Sire 05:29
04.Bring Me Victory 04:08
05.Echoes from A Hollow Soul 07:19
06.Shadowhaunt 04:37
07.Santuario Di Sangue.Wv 08:27
08.A Chapter in Loathing 04:46
09.Death Triumphant 11:06
******************************
Total playing time: 59:51

Blut Aus Nord - Memoria Vetusta II: Dialogue With The Stars

Francouzské experimentálně blackové těleso Blut Aus Nord je jedním z mých nejoblíbenějších interpretů. Co album, to skvost, at už se jedná o kultovní "The work which transforms god", disharmonický, disrytmický a dismelodický opus/pokus "MorT" či poslední "Odinist", jenž je ze všech desek asi nejstravitelnější. Memoria Vetusta II je pokračovatelem velmi staré desky z roku 1995, kterou jsem, přiznávám, zatím neslyšel (hanba, ano, jdu to napravit). A je to také deska poměrně odlišná od všech z nového tisíciletí a my si povíme proč.

Pevným základem a jasným poznávacím znamením BaN jsou bicí. Temný, rychlý a psychedelický tepot, který se vám bude vrývat do mozku, zůstává. Občas přijdou i ony "disrytmie", ale přece jenom stojí bicí více vzadu oproti Odinist, protože jsou překryty kytarami, které už nestojí na bendech a vibratech nejhlubší struny, ale posunují se min. o oktávu víš a tvoří krásná a proměnlivá sóla a doplňky. Občas se zabrnká jen tak lehce i na čistý zvuk. Vyšší kytary a melodičnost, toť hlavní změna, na kterou si ale zvyknete hned a bez potíží.

Zvláštní - ačkoli je album opět odlišné, okamžitě poznáváte rukopis Blut Aus Nord a jejich styl black metalu. Ubylo psychedeličnosti, místo toho se deska toulá po vesmíru a zkoumá vše, včetně anti-hmoty ;) Vokál se svým projevem vrací někam mezi "The work which transforms god" a "MorT", šepot z Odinist se objevuje zřídka.

Memoria Vetusta II: Dialogue with the stars je nádherné a složité album. Určitě se nehodí na běžný poslech, protože tohle prostě musíte vnímat na 100%, jinak se můžete trochu ztrácet. To je možná důvod, proč někdo toto album odsoudí. Instrumentálně není co vytknout. Celkový dojem? Senzace. At si tvrdí kdo chce, co chce.

9,5/10

Blut Aus Nord - Memoria Vetusta II: Dialogue With The Stars (2009)

Tracklist:
1. Acceptance (Aske) 01:30
2. Disciple’s Libration (Lost in the Nine Worlds) 09:07
3. The Cosmic Echoes of Non-Matter (Immaterial Voices of the Fathers) 06:30
4. Translucent Body of Air (Sutta Anapanasati) 02:24
5. Antithesis of the Flesh (...and Then Arises a New Essence) 07:54
6. ....the Meditant (Dialogue With the Stars) 10:14
7. The Alcove of Angels (Vipassana) 08:44
8. The Formless Sphere (Beyond the Reason) 09:28
9. Elevation 04:11
******************************
Total playing time: 59:56

Atrium Carceri - Souyuan

Švédský one-man projekt Atrium Carceri bych charakterizoval jako hororový industriální ambient (žádné asociace na hudební podbarvení béčkových hororů plz). Simon Heath, což je ona temná postava, jež je všech těch zvuků původcem, se od začátku prezentuje velice tísnivými, ambientními polohami a mistrnou prací s atmosférou a vaším vědomím. Já jsem mu vděčný za to, že mne přivedl k ambientu :)

Tehdy jsem na nějakém fóru četl o podbarvování kulisy při hraní FPS industriální hudbou. Onen člověk doporučoval album Cellblock (2003) právě od AC. Stáhl jsem ho a hle, hudba při hraní vykouzlila tak silně strašidelné (a přitom úchvatné) momenty, že je mám v paměti dodnes. Později jsem zkusil i další alba a nyní si je často pouštím k usínání (senzace!). Touto cestou jsem se tedy dostal i k dalším ambientovým projektům o nichž ale zase jindy.

Ke konci loňského roku vyšlo album Souyuan na němž je znatelný posun do elektroniky a darkwave, ale za základ stojí stále pevně neskutečné momenty, pocity, nálady a zvraty, které nutí k asociacím typu "temná dlouhá chodba", "potrubí", nebo "není úniku". Jako rozptýlení občas přijde na řadu zadumaný klavír (např. Alternate Sides). Nepravidelné údery, sešupy a do toho všeho jako by vás stále někdo sledoval (chvíli to zní dokonce jako pavouk :-D) to vše tvoří při poslechu neopakovatelný zážitek. Každá skladba je příběh a vězte, že většinou moc dobře nekončí.  

Co dodat - tohle se prostí musí slyšet - zažít. Ani v nejmenším mě nové album nezklamalo, zařadilo se pěkně vedle starších desek, které vřele doporučuji též.

9/10

Atrium Carceri - Souyuan (2008)

Tracklist 
01. Perfect Tundra 
02. Alternate Sides 
03. A New Silence 
04. Identity Theft 
05. Curtain 
06. Spawning Pool 
07. Memory Lapse 
08. 3 Holy Spires 
09. Communication 
10. First Steps

Play Time: 44:06

Wolves In The Throne Room - Black Cascade + dojmy z koncertu 16.2.2009, 007

Wolves In The Throne Room představují novou americkou blackmetalovou vlnu a se svým charakteristickým soundem - uhánějící melodický black metal s procítěným vokálem/ječákem, který je celý zahalen do mlhy a přírodních mystických zážitků, sklízejí v Evropě poměrně velký úspěch. Ono se není čemu divit - evropský black je poměrně v křeči a zachraňuje ho maximálně francouzská scéna (o nové desce Blut Aus Nord si popovídáme již brzy). A zmlsaný fanoušek tedy pokukuje přes oceán, kde se BM hraje přeci jen jinak (tzv. USBM)

Zvukově se na nové desce v porovnání s o dva roky starší fošnou Two Hunters příliš nezměnilo, ale to zas tak nevadí. Album uhání a jeden motiv za druhým proplouvá a bere vás s sebou. Na únorovém EP Malevolent Grain mě překvapila písnička A looming resonance s ženským vokálem, která záváněla již zmiňovanou francouzskou scénou, hlavně v podání Alcest. Žádný podobný pokus na desce není, možná trochu škoda. Čtyři skladby, 50 minut, v tomhle ohledu také nic nového ;)

Otázkou je, jak dlouho můžou WITR ze svých vod čerpat, v průběhu desky jsem si přece jen začal říkat, že hrají hezky, ale tak nějak stejně. Black Cascade JE parádní album, určitě si ho ještě párkrát poslechnu, ale do budoucna doufám v posun zase trochu jinam ;)

8/10

Wolves In The Throne Room - Black Cascade (2009)

01-Wanderer Above the Sea of Fog
02- Ahrimanic Trance
03- Ex Cathedra
04-Crystal Ammunition
******************************
Total playing time: 49:56

16.2.2009 - 007

Únorové prázdninové pondělí jsem si na tuto skupinu vyrazil do sedmičky, pln očekávání, co nám pánové asketi předvedou. Předskupina Gospel of the Future, toť valivý sludge, plný důvěrně známých rytmů a motivů (zajímavé - chvilku z toho člověk slyšel i grind nebo thrash). Převažovaly ale spíše zadumané pasáže, které jsem přijímal s radostí...potenciál ve třech klucích a jedné slečně určitě je.

Pak přišli WITR, zapálili svíčky, frontman Nathan Weaver krátce promluvil k publiku a pak se to rozjelo. Na úvod parádní (na albu osmnáctiminutová) I will lay down my bones among the rocks and roots. Průběh písničky jsem jakžtakž stíhal, ale občas bohužel muselo přijít na řadu lovení melodií spíše z paměti než z repráků. Podobný problém jsem měl s přestávkami celý koncert, ale pravda je, že to mohlo být mnohem horší a něco přece jen člověk v pohodě poznával. Celá skupina se snažila a pozitivní energie se do lidí jen valila. Pak přišly na řadu dva songy, které jsem poznával jen trochu a bohužel je nemůžu pojmenovat. Ale na závěr zahráli Vastness and Sorrow a to byl nejlepší kus večera a tečka za celým hraním, které skončilo asi deset minut po desáté. 

Škoda, že stísněná sedmička zvukovou masu přilíš nestíhala, ovšem, kde zase najdete takovou parádní atmosféru a podium přímo u lidí ;) Dobrá akce.

Callisto - Providence

Od finských Callisto jsem měl doposud pouze desku "Noir" z roku 2006, kterou jsem hodnotil jako příjemně poslouchatelný sludge, byť zoufale neoriginální. Na nové placce se nám hoši posunují více do post-rocku, ale stejně tak umí ještě lépe nasadit hardcoreovou výbušnost ve stylu The Ocean a smést vás z povrchu zemského.

Nálady a pozice, které se nenásilně prolínají, se mi moc zamlouvají a vůbec se mi celá deska líbí. Callisto se zdají být konečně trochu svoji a sluší jim to! Nenápadné pomalé vtahování do snů eskaluje a pak to lítá :) Celou desku provází teskný hlas Jani Ala-Hukkala a je dobře, že se nebojí složitějších melodických partů. Temná basa a melancholické kytary...mix sludge a post-rocku, který se prostě musí líbit. Náladu na Providence mám skoro kdykoliv, protože při téhle kulise se můžu probírat jakýmikoliv myšlenkami...vzestup a pád, krása radost i zatracení...všechno to tam je a čeká na vás ;)

9/10

Callisto - Providence (2009)

1. In Session 06:34 
2. Rule the Blood 06:43 
3. Covenant Colours 07:45 
4. Eastern Era 05:38 
5. New Canaan 06:55 
6. Stasis 07:38 
7. Where the Spirits Tread 06:27 
8. Dead Weight 06:10 
9. Drying Mouths (In a Gasping Land) 07:09 
10. Providence 07:28 

Total playing time 01:08:27