neděle 23. srpna 2009

Brutal Assault vol. 14 - sobota

Hehe, tak v sobotu jsem myslel, že se v areálu ukážu až po obědě, no ještě že mne cestou na ranní hygienu kámoš přemluvil, ať se jdem podívat na první skupinu, francouzské Black Bomb A. Ti byli pro men jedním z největších překvapení. Se svým časem a poměrně malým počtem diváků si hlavu nelámali a dali do svého hardcore/metalcore vystoupení snad úplně všechno. Takové nasazení mne přinutilo hned od začátku házet hlavou, takže jsem si ten ztuhlý krk aspoň trochu protáhl ;)

Hned po nich se napravo chystali čeští FDK, kteří brousí hlavně do post-metalových/sludgeových vod, takže jsem šel svojí účastí podpořít i je. Vesměs nemám moc výtek, jejich hudba není pochopitelně nijak převratná, ale na druhou stranu znějí osobitě a působí sympaticky, takže určitě žádná laciná kopírka. Pěkné!

Povzbuzen, najezen a příjemně naladěn jsem u stanu smotnul brčko a jal se s přáteli chvíli relaxovat, protože sil už moc není a večer bude náročný. Přicházím tedy na jednu hodinu na americké The Red Chord. Jejich mix death/hc zaplaťpámbů nezní jako laciný deathcore, přesto mě jejich set nějak nenakopnul. Šlapalo to, ale něco mi tam (a nevím co) chybělo.

Krátce před třetí přišli na levou stage mladí, divocí, progresivní, našlapaní a neuvěřitelně sehraní The Faceless a posadili celé BA na prdel. Dle mne jedna z největších nadějí současného metalu. Jejich styl je také mix více odnoží, ale celé to působí komplexně a hlavně přirozeně. Vystoupení nemělo slabšího místa a mělo opravdu VELKÉ koule, hrálo se z obou dosavadních desek, více však z nové "Planetary Duality". Masakr.

Další zastávkou byli pro mne odpolední Hate Eternal. Bohužel, tragický zvuk tuto trojici naprosto zazdil. Snažil jsem se v té mase pochytit nějaký dobrý moment, ale nebylo mi přáno.

Původně jsem se chtěl do areálu vrátit na šestou, abych shlédnul Misery Index a poté už Anaaly, bohužel jsem se trochu zdržel obřím jointem, na který jsem byl pozván dolů do kempu (a to ještě předtím proběhnul nějaký holland), takže jsem s vyplazeným jazykem, rudými oči a bez nůžek přiběhnul těsně před Anaal Nathrakh. Stál jsem poměrně daleko, ale to mi nějak zvlášť nevadilo. Tvůrčí dvojice Kenney-Hunt se rozrostla o další tři členy a rozjeli senzační námrd. Ječman Hunt byl sice zpočátku takový...řekněme nervózní (určitě ne ale hlasově, spíš protože, jak sám říkal, nehrají moc často a BA byl pro ně prvním vystoupením takového kalibru), ale senzační odezva evidentně celou kapelu nakopla a tak do nás pálili jeden super song za druhým. Trochu jsem se bál, jak Hunt zvládne zazpívat heavymetalové refrény, kterými jsou jejich black/grindové masakry okořeněny. Na jedničku to nebylo, ale na dvojku určitě. Občas to prostě bylo slabší, ale povětšinou se mu zadařilo dobře, takže se pro mne mohli Annaly zapsat, jak jeden z vrcholů celého festu.

Playlist:

In The Constellation Of The Black Widow
I Am The Wrath Of Gods And The Desolation Of The Earth
Bellum Omnium Contra Omnes
The Final Absolution
Submission Is For The Weak
More Of Fire Than Blood
Solifugae
Der Hölle Rache Kocht In Meinem Herzen
The Lucifer Effect
The Destroying Angel
Do Not Speak
Pandemonic Hyperblast

Norští avant-gardisté Atrox měli poměrně nešťastný, i když luxusní hrací čas, vyčerpaní diváci složitější konstrukce přijímali poměrně chladně a přes nesporné kvality ani mě jejich set moc nenadchnul.

Suffocation, to je prostě brutal death numero uno. Celý set odpálila kultovní Liege of Inveracity a to je materiál, který by hodil do pohybu i mrtvého. Super zvuk, parádní výkon, staré pecky byly prokládány věcmi z nového alba, bohužel jsem si uvědomil, že ty takovou sílu jako třeba staré fláky Jesus Wept nebo Infecting the Crypts prostě nemají. Jinak ale senzace.

No, pak už Immortal. Při čtení reportu na jednom nejmenovaném českém metalzinu jsem se dočetl cosi o tragičnosti, prázdnosti, nulovosti apod. , já spíše pochybuji o hudební soudnosti a profesionalitě autorů (hlavně když pozitivně hodnotili Dark Funeral, to se proboha fakt neserte do blacku. Já toleruji, že co člověk, to jiný názor, ale naházet na Immortal takovu špínu a prohlásit za jedinou ucházející desku Sons of Northern Darkness, je prostě blackmetalové rouhačství.)  Samozřejmě, nejednalo se o nějaké extra kulervoucí vystoupení, ale o pěkný profesionálně zahraný koncert. Abbath na pódiu pochopitelně pózoval, ale jen aby bavil diváky (na trapné pózování jsou experti třeba Dimmu, že?), oslovení "Ladies and motherfuckers" bylo také vtipné no a celé to to prostě působilo celkem fajn. Abbath je sice kytarový mástr, ale dvě kytary z desek by s jedním nástrojem nezvládnul nikdo, tudíž některé pasáže zněly ochuzeně, ale nic hrozného. Zabrousilo se snad do všech desek, takže pro mne jednoduše spokojenost.

Hned po Immortal jsem se šel do sebe cákat tvrdý alkohol a balit špeky, abych byl na předposlední položku programu, finské Skepticism, v tom správném delíriu. Podařilo se. V první řadě, opřený o tyč, jsem se potácel do těch úžasných želvích temp a totálně odzbrojující masy zvuku. Otcové funeral doomu zahráli luxusně, lepší už to snad být nemohlo.

pátek 21. srpna 2009

Brutal Assaul vol. 14 - pátek

Tak v pátek jsem se probral tak nějak akorát, abych provedl hygienu, nasnídal se a vyrazil na dopolední tahák z Německa - Obscuru. Hned první song Anticosmic Overload mne navnadil, zdálo se, že vše bude zahráno s dokonalým zvukem a precizností posledního alba (tedy krásně čitelná basa). To se nakonec ukázalo jako mylná představa, zřejmě hlavně kvůli složitosti studiového materiálu a zoufalé zvukové úrovni metalshop stage. Ale parádní start do dne.

Psycroptic polední vedro určitě nevadí (jednak jsou z austrálie, no a na stagi je hlavně stín ;) ), takže už od začátku do lidí perou kulervoucí moderní tech-death, přičemž vybírají tak nějak rovnoměrně ze všech desek.

Negură Bunget vystupující hned po Psycroptic bohužel dojela na příšerné ozvučení, imho nejspíš nejhorší na celém festu. To už je pak jedno, že váš materiál je zajímavý folk/black a že máte na pódiu pěknou klávesistku a lidové nástroje a že se snažíte, když dole jste slyšet jako nekvalitní záznam punkového koncertu (nadsázka, samozřejmě). Škoda.

Dále bylo na programu švédské trio Vomitory, Gadget a Grave. Shlédnul jsem první dvě, Vomitory jsou totiž senzačně valivo-hopsavý death a Gadget nekompromisní grind. Dobře jsem si to užil, nic k vypíchnutí ani nemám.

Dagoba odpadla, takže Atheist začli o něco dříve. Jejich tvorbu neznám, ale koncert hodnotím vcelku pozitivně, přestože zvuk na pravé stagi byl opět slabší. 

Vreid na festu reprezentovali norskou novou melo-black vlnu odhodlaně (dokonce v uniformách) a solidně. Někteří si jejich válečný black pochopitelně vykládají jako nacionalismus, ale ty budeme ignorovat a jenom vnímat podařený koncert. 

Jak ted s odstupem píšu, přijde mi těžší a těžší ke každému něco napsat. Třeba Brujeria, prostě dobrá show, dobrá hudba a odlehčení večera. Co říct víc?

Co k Opeth? Moc je neznám, tak jsem je sledoval z tribuny. No co...hudba pěkná, show taky...achjo.

Místo Testament jsem už čekal na Ulver. Ulver, to je totiž legenda. Mnoho lidí asi bylo z jejich vystoupení rozčarováno, zklamáno či rozhořčeno, ale popravdě - byli to vždy ti, kteří jejich dílo znali jen minimálně. Všichni ulver nadšenci totiž odcházeli naprosto spokojeni. Výběr skladeb byl sympatický (hrálo ze z alb z nového tisíciletí a zaznělo dle mne všechno podstatné), projekce byla správně psychedelická, celá šestice vcelku sehraná, no a Garm to také odzpíval hezky, i když u toho pořád kouřil ;) Úžasný zážitek.

Dark Funeral? Komedie...

Evergreen Terrace? He, ti mě na závěr dne dcla potěšili, sice obyčejný proudový metalcore, ale co, nasazení u toho bylo, melodie, riffy a rytmy byly také solidní, tak proč ne. Byl už jsem ožralej jak kráva, takže mi to bylo všechno vcelku jedno :)

úterý 11. srpna 2009

Brutal Assault vol. 14 - čtvrtek

Tak, největší česká metalová událost léta patří minulosti a nezbývá než abych shrnul svoje postřehy a dojmy. K obecným záležitostem se moc vyjadřovat nebudu, stejně není moc co vytýkat. Organizačně bylo vše zvládnuté nejhůř na jedna s mínusem a to od záchodů po občerstvení. ;)

Jako první jsem shlédnul The Lucipher Principle. Ti do svého vystoupení dali, co mohli, výsledek byl pro mne takový rozpačitý, jejich death metal postrádal originální prvky. 

War From a Harloth Mouth hráli jako třetí a už se na ně strhlo v kotli pořádné peklo. Aby ne, kapela je v Česku poměrně oblíbená a fanoušků zde měla více než dost. Vytknul bych snad jen celkově přepálený zvuk, jinak jejich set neměl naprosto chybu. Hrál se výběr toho nejlepšího z obou alb.

Sadus příliš neznám, ale věděl jsem o jejich statusu legendy, tak jsem se šel ze zvědavosti podívat. Zvuk byl mizerný, ale i přesto jsem dokázal ocenit kvalitu precizního thrash/deathu, který do nás pánové ládovali.

Na Rotting Christ jsem se docela těšil, žel tohle bylo pro mne jedno z mála zklamání. Přepálené bicí a celkově chladný přístup kapely způsobil, že jsem šel radši na pivo.

NYHC Madball je na BA známa značka, na jejich set se to v kotli vždy mele a letošek pochopitelně nebyl vyjímkou. Pecky jako Get Out, Set it off prostě mají sílu. Vystoupení z před dvou let mne však strhlo víc. (Opět se ukázala jazyková bariéra...jak se někdo může nachytat na otázky "kdo nás viděl před dvěma roky?" a "kdo nás vidí poprvé?" (rozuměj, že hodně lidí řve a zvedá ruce na obě otázky), nechápu).

Orphaned Land spousta diváků odsoudila, ale nechápu proč. Že zní jejich hudba infantilně? Prosím vás...z pódia kromě středovýchodních nálad plynula i příjemná atmosféra, navíc zpěvák melodické party zvládnul mnohem lépe než před třemi lety ve Svojšicích, takže pro mne nebyl žádný důvod k nespokojenosti...;) Norra El Norra!

Místo Biohazard jsem čekal hodinu na Cynic, načež jsem se dozvěděl, že se jejich set přesouvá až na půl druhou. Z odposlechu myslím mohu říct, že se jednalo o dobrý koncert i show navíc vtipným coverem Cypress Hill.

Místo Cynic nastoupili Brutal Truth a to byla jízda. Žádné zbytečně sraní a valí se prvotřídní grind, který v téhle podobě rozhodně můžu. A sto respektů k pánovi bubeníkovi.

Mithras hrají parádní experimentální death, který naživo sice nezněl tak hutně jako na desce, ale technické prvky a sóla byly slyšet dobře a výsledný dojem také rozhodně pozitivní!

No a Cynic. Opět přepálené bicí, ale zas tak hrozné to taky nebylo a tak mohli všichni oddaní přijímat neskutečnou porci nadpozemské hudby (výkřik "Metal je mrtvej, ať žije Cynic!" mne pobavil :) ) a pozitivní energie, kterou lidem předával Masvidal. Tracklist: Space for this, Evolutionary Sleeper, Veil of Maya, Integral Birth, Adam´s Murmur, King of those who know, a vytleskaný přídavek How could I. Senzace.

pondělí 3. srpna 2009

Swans - Soundtracks for the Blind


Swans. Jméno, které určitě nic neřekne mainstreamovému posluchači a a jen možná samozvaným historikům moderní hudby, přesto ale naprosto nezpochybnitelná legenda. Její tvorba ovlivnila dnes mnohem slavnější kapely jako pionýry grindcoru Napalm Death a jednu z nejvýraznějších sludgeových kapel Neurosis (s nimiž zpěvačka Swans Jarboe v roce 2003 nahrála zajímavé bezejmenné album). Zatímco výše zmíněné kapely měly za vzor spíše raná alba kapely charakterizovatelné jako nesmlouvavý noise/industriálový zvukový terorismus, pozdní alba, mezi nimi i recenzované Soundtracks for the Blind, jsou jedněmi z pilířů žánru úplně odlišného - post-rocku.

Ač jsou SFTB stále poměrně úzce spojeny s rockovou hudbou v jejím běžném smyslu, post-rockové kompozice už vystrkují drápy. Swans sami tvrdí, že jejich záměr byl stvořit 'soundtrack k neexistujícímu filmu' - podle mého názoru by takový film musela režírovat buď bytost z jiné galaxie, nebo David Lynch (pro ty z vás, kdo ještě nepochopili, že to je jedno a to samé). Nemyslím, že by se jiné skupině někdy podařilo vytvořit něco podobného atmosféře tohoto alba - izolovaného poklidného šílenství zmrzačené duše.

Celkový zvuk alba je hodně eklektický, přecházející například mezi taneční Volcano, punkovou Yum-Yab Killers, či post-rockovou The Sound. Mezi nejlepší skladby patří smutná hymna Helpless Child, vedená charismatickým projevem zpěváka Michaela Giry, postupně gradující do zvuku připomínajícího Godspeed You! Black Emperor (jejichž inspiraci v tomto albu  je ostatně možné slyšet častěji) a dosahující délky patnácti minut, a ambientní The Beautiful Days.

Komu je tedy toto album možné doporučit? Fanouškům experimentální hudby, post-rocku a hlavně čisté divnosti. Ostatně, každý fanoušek hudby jako takové by si ho měl poslechnout. Podle mě určitě patří mezi nejlepší výtvory minulého století.

9/10

Swans - Soundtracks for the Blind (Silver)

Swans - Soundtracks for the Blind (Copper)

Disc one (Silver)
"Red Velvet Corridor" – 3:04
"I Was a Prisoner In Your Skull" – 6:39
"Helpless Child" – 15:47
"Live Through Me" – 2:32
"Yum-Yab Killers" – 5:07
"The Beautiful Days" – 7:49
"Volcano" – 5:18
"Mellothumb" – 2:46
"All Lined Up" – 4:48
"Surrogate 2" – 1:52
"How They Suffer" – 5:52
"Animus" – 10:41

 
Disc two (Copper)
"Red Velvet Wound" – 2:02
"The Sound" – 13:11
"Her Mouth Is Filled With Honey" – 3:19
"Blood Section" – 2:39
"Hypogirl" – 2:44
"Minus Something" – 4:14
"Empathy" – 6:45
"I Love You This Much" – 7:23
"YRP" – 7:47
"Fan's Lament" – 1:28
"Secret Friends" – 3:08
"The Final Sacrifice" – 10:27
"YRP 2" – 2:09
"Surrogate Drone" – 2:06