Past Corridor - Music For The Sleep

Tak tohle je můj dark ambient/minimal projekt. Stáhni, poslechni, reaguj! :)
http://leteckaposta.cz/308620050

Aghast - Hexerei Im Zwielicht Der Finsternis

Dneska to bude poněkud pikantní. Představte si, že stejně jako minule budeme si povídat o dílu temně ambientním, jehož vydání má na svědomí label Cold Meat Industry. A přitom kdybyste vedle sebe obě nahrávky postavili vedle sebe a dali poslechnout člověku neznalému, těžko by to označil za stejný žánr. Zasvěcení však vědí, že cest, jak vytvořit hutnou atmosféru, existuje více.

Povíme se něco bližšího. Tahle nahrávka vznikla v Norsku před patnácti lety, v době, kdy tam zuřila blackmetalová vichřice a v úzké undergroundové komunitě znal každý každého. Proto není divu, že se daly dohromady dvě (znuděné?) manželky slavných muzikantů - Samotha z Emperor a Fenrize z Darkthrone - Andrea Haugen a Gylve Nagell, které si daly přezdívky Nebel a Nacht a předvedly světu svojí ženskou hudební vizi temnoty a rituální hudby. Nahrály jedno jediné album a pak to zabalily.

Těžko si představit trefnější název téhle desky než Hexerei Im Zwielicht Der Finsternis. Překládat snad umíte. Přístup děvčat je unikátní. Kde většina muzikantů tvoří temnou atmosféru pomocí "zvuků z jiné planety", temného klávesového podkladu a různých ruchů na počítači, sebraly děvčata prostě mikrofon, který patřil nebožtíku Deadovi, vlezly kamsi do jeskyně, vzaly s sebou dva bubny a nějaké obskurní nástroje a spustily rituál. Opravdový Hexerei. Lidské fantazii nedá při poslechu moc práce dokreslit si obraz středověkého čarodějnického sabbathu, kde se obcuje s ďáblem a otvírají brány pekelné. Není to těžké, protože přesně tak nahrávka zní. 

Po úvodním intru přijde bližší seznámení. Skladba Sacrifice, kde poprvé slyšíte vokál. Unikátní nemelodický hlas, který se odráží od stěn, rozléhá a zažírá do mozku. Do toho temné nepravidelné klávesy či co to je a skladba je hotová...a naprosto to stačí.  V ostatních skladbách se to zamění za šepot, nebo se mlátí do bubnů či se obskurně potrápí strunné nástroje. Přidejte vytí, pištění, cinkání, ozvěny, jekot...jednoduchý, nehudební a originální přístup, který stvořil desku, jenž pohlcuje...a přitom ani nevíte, co se vám na tom vlastně líbí.

Nejpodobnější projekt, který znám je určitě francouzský Moëvöt. Ale oproti němu mají děvčata velký náskok. Upozorňuji, že tohle opravdu není hudba, jak si jí běžně představujeme...nemá to melodii, rytmus, neprezentuje se tu žádné muzikantské umění...ale je to neskutečně geniální dílo. A přitom se jen v podstatě šly dvě holky vyblbnout. Respekt.

1. Enthrall
2. Sacrifice
3. Enter The Hall Of Ice
4. Call From The Grave
5. Totentanz 
6. The Darkest Desire
7. Das Irrlicht
8. Ende

nehodnoceno

Aghast - Hexerei Im Zwielicht Der Finsternis (1995)

Atrium Carceri - Phrenitis

A je tu zas :) Vyrovnanější, klidnější, ale přitom stále dost temný a napínavý je na svém novém počinu švéd Simon Heath. Jeho projekt Atrium Carceri se stal v posledních měsících mojí velkou srdcovkou, spím u něj, učil jsem se u něj a tudíž si na atmosféry a nálady prýštící ambient rychle zvyknul a zamiloval se. First Steps - jedna z nejlepších skladeb co kdy...však víte.

Simon je skutečně hudebně o něco dál, vstřebal všechny svoje staré zkušenosti, už prostě ví, kudy cesta vede a kudy ne. Nenudí, neopakuje se, UMÍ. Přijemnou syntézou svých typických nálad, vyvolá Phrenitis vzpomínku na album Seishinbyouin (2004) (ruština, něco se posere, chápeš) a postupně přechází z temnejších poloh tohohle období v uhlazenější skladby jako byly na loňském Souyuan, kde se konečně dostává na řadu KLAVÍR. Nejdříve něco naznačí song Floating a pak přijde desetiminutový Eraser, který je prvním vrcholem a extází, je v něm temno, poté právě klavír a nakonec psycho. Nesdělitelný zážitek, musí se slyšet :)

Jenže sranda nekončí, vážení, poté se totiž hned ocitneme At the end of time a tomu názvu věřte. Nejprve jeden stěžejní ruch a údery, které v půlce přejdou znovu v klavír, aby se pak zase všechno vrátilo k úvodnímu ruchu. Simon navíc umí už i zahrát i intenzivnější pasáže, zatím jsme byli spíše svědky důrazu na repetitivnost. Palec nahoru. No a jsme v půlce. Nečekané změny, vždy optimální počet samplů, tohle dílo je unikát. Stejně tak ale chápu lidi, pro které je to jen zvuková špína bez ladu a skladu, nicméně alespoň ten klavír přece ocení každý.

Dále se album opět trochu noří do mlhy úderů a ruchů, ale stejně tak působí jako napětí před bouřkou. Uběhnou tři skladby a je tu The Way Back. Klavír, že ano. Další vrchol, smutná melodie. U toho se dá asi jenom koukat z okna nebo kouřit. Album má delší stopáž, přes hodinu, ale jakmile začnete, nejde přestat. I závěr je famózní. Závěrečná dvojice Reunion (klavír), Resistance (podobná situace jako v první skladbě) vyšle závěrečný impuls a pak už nic. Ticho. Vlastně zvenku ptáci a ruchy z chodby, ambient života, všední. Jak teď vidíš tohle, ha? Pouštím jiné album. Pak si dám tohle znova.

8,5/10

http://www.bunalti.com/?p=98748

Here we go again...

Nojo, v posledních měsících to tady začlo trochu umírat a jenom díky Sabotteurovi tu na podzim přibývaly nějaké recenze, zatímco já měl od září jednou velkou pisatelskou odmlku. Nebudu se snažit nějak vymlouvat (ale když já jsem zapomněl přihlašovací údaje a napětkrát bojoval těžkou heslovo-účtovou bitvu, jooo a taky nebyl čas, páč jsem zahájil vysokoškolské studium, musel si zvykat na to, že jsem už teď více pražák než maloměšťák, pak byly svátky, že jo a pak zase zkouškový, a do toho všeho nějaký akce. atd. no dobře, už jsem zticha), myslím, že nějaké čtenáře jsme přeci jenom měli, takže ted si dávám letošní první předsevzetí, že to tady zas bude k něčemu vypadat!!

Z hlediska koncertového jsem si podzim docela užil, 12. listopadu jsme já i Sabotteur měli možnost vidět v Akropoli Isis a Dälek a myslím, že to byl velmi příjemný zážitek. O deset dní později jsem se zúčastnil velkého masakru na Sedmičce - přijela Kylesa! Hudební projev této sludgeové naděje sice nebyl stoprocentní, ale to bylo lidem vcelku jedno, protože nasazení bylo velké a kotel se neskutečně mlel ;) No a v prosinci jsem díky štěstěně poctil svojí návštěvou i Winter Assault.

Ten zpočátku připomínal více Monty Pythonovskou scénu než profesionální akci. Posthum zahráli jeden song bez zpěvu, Dark Fortress čtyři (dokonce s vokálem!), Devious byli trapní a Merauder jsem byl schopen akceptovat jen chvílema. Naštestí v průběhu večera šla kvalita interpretů i požitek rapidně nahoru. Shining jsem ještě tehdy moc neznal, ale úchyl Kvarforth se Sklepmistrem, řezavé blackové pasáže a zadumané repetitivní momenty mě nadchly a nyní se občas poslechu jejich tvorby věnuji. Entombed byla správná oldschool mela. Použil bych pojem vidlácký death metal, ovšem bez urážky :) Poslechněte album Wolverine Blues (1993) a pochopíte. No a Satyricon jsou prostě Satyricon, velmi dobře zahrané, velmi dobře odprezentované, songy z nového alba jsou naživo super a Satyr i Frost jsou frajeři, tak co chcete víc slyšet.

No, tohle byl takový krátký výžblept, který jsem potřeboval, abych se nyní zase mohl věnovat psaní vtipných a trefných recenzí či nemilosrdných autentických reportáží z koncertů (ha ha ha). První se dostane na řadu nejspíš nový počin Atrium Carceri. Jo a možná přijde i rozhovor. Tak zatial.