neděle 28. února 2010

Here we go again...

Nojo, v posledních měsících to tady začlo trochu umírat a jenom díky Sabotteurovi tu na podzim přibývaly nějaké recenze, zatímco já měl od září jednou velkou pisatelskou odmlku. Nebudu se snažit nějak vymlouvat (ale když já jsem zapomněl přihlašovací údaje a napětkrát bojoval těžkou heslovo-účtovou bitvu, jooo a taky nebyl čas, páč jsem zahájil vysokoškolské studium, musel si zvykat na to, že jsem už teď více pražák než maloměšťák, pak byly svátky, že jo a pak zase zkouškový, a do toho všeho nějaký akce. atd. no dobře, už jsem zticha), myslím, že nějaké čtenáře jsme přeci jenom měli, takže ted si dávám letošní první předsevzetí, že to tady zas bude k něčemu vypadat!!

Z hlediska koncertového jsem si podzim docela užil, 12. listopadu jsme já i Sabotteur měli možnost vidět v Akropoli Isis a Dälek a myslím, že to byl velmi příjemný zážitek. O deset dní později jsem se zúčastnil velkého masakru na Sedmičce - přijela Kylesa! Hudební projev této sludgeové naděje sice nebyl stoprocentní, ale to bylo lidem vcelku jedno, protože nasazení bylo velké a kotel se neskutečně mlel ;) No a v prosinci jsem díky štěstěně poctil svojí návštěvou i Winter Assault.

Ten zpočátku připomínal více Monty Pythonovskou scénu než profesionální akci. Posthum zahráli jeden song bez zpěvu, Dark Fortress čtyři (dokonce s vokálem!), Devious byli trapní a Merauder jsem byl schopen akceptovat jen chvílema. Naštestí v průběhu večera šla kvalita interpretů i požitek rapidně nahoru. Shining jsem ještě tehdy moc neznal, ale úchyl Kvarforth se Sklepmistrem, řezavé blackové pasáže a zadumané repetitivní momenty mě nadchly a nyní se občas poslechu jejich tvorby věnuji. Entombed byla správná oldschool mela. Použil bych pojem vidlácký death metal, ovšem bez urážky :) Poslechněte album Wolverine Blues (1993) a pochopíte. No a Satyricon jsou prostě Satyricon, velmi dobře zahrané, velmi dobře odprezentované, songy z nového alba jsou naživo super a Satyr i Frost jsou frajeři, tak co chcete víc slyšet.

No, tohle byl takový krátký výžblept, který jsem potřeboval, abych se nyní zase mohl věnovat psaní vtipných a trefných recenzí či nemilosrdných autentických reportáží z koncertů (ha ha ha). První se dostane na řadu nejspíš nový počin Atrium Carceri. Jo a možná přijde i rozhovor. Tak zatial.