A je tu zas :) Vyrovnanější, klidnější, ale přitom stále dost temný a napínavý je na svém novém počinu švéd Simon Heath. Jeho projekt Atrium Carceri se stal v posledních měsících mojí velkou srdcovkou, spím u něj, učil jsem se u něj a tudíž si na atmosféry a nálady prýštící ambient rychle zvyknul a zamiloval se. First Steps - jedna z nejlepších skladeb co kdy...však víte.
Simon je skutečně hudebně o něco dál, vstřebal všechny svoje staré zkušenosti, už prostě ví, kudy cesta vede a kudy ne. Nenudí, neopakuje se, UMÍ. Přijemnou syntézou svých typických nálad, vyvolá Phrenitis vzpomínku na album Seishinbyouin (2004) (ruština, něco se posere, chápeš) a postupně přechází z temnejších poloh tohohle období v uhlazenější skladby jako byly na loňském Souyuan, kde se konečně dostává na řadu KLAVÍR. Nejdříve něco naznačí song Floating a pak přijde desetiminutový Eraser, který je prvním vrcholem a extází, je v něm temno, poté právě klavír a nakonec psycho. Nesdělitelný zážitek, musí se slyšet :)
Jenže sranda nekončí, vážení, poté se totiž hned ocitneme At the end of time a tomu názvu věřte. Nejprve jeden stěžejní ruch a údery, které v půlce přejdou znovu v klavír, aby se pak zase všechno vrátilo k úvodnímu ruchu. Simon navíc umí už i zahrát i intenzivnější pasáže, zatím jsme byli spíše svědky důrazu na repetitivnost. Palec nahoru. No a jsme v půlce. Nečekané změny, vždy optimální počet samplů, tohle dílo je unikát. Stejně tak ale chápu lidi, pro které je to jen zvuková špína bez ladu a skladu, nicméně alespoň ten klavír přece ocení každý.
8,5/10
http://www.bunalti.com/?p=98748
Už som sa bál, že po nudnom Souyuan a priemernom Ptahil príde opäť jedno stereotypné CD :). Naštastie novinka je podstatne lepšia, ale aj tak nedosahuje kvalít Seishinbyouin či Kapnobatai dokonca aj pre mňa osobne je aj debut Cellblock lepší. Neviem, či je chyba vo mne, ale akosi sa mi zdá, že sú Simonove novšie kompozície menej temnejšie, zato viac "mainstreamové".
OdpovědětVymazat7/10
P.S. Dobrý web :)