GOD IS AN ASTRONAUT, FIVE SECONDS TO LEAVE - Praha, klub Matrix - 6.9.2009

(ilustrační fotografie)

Nezajímavá informace na začátek: Autor článku se koncertu díky své zapomětlivosti málem neúčastnil. Díky existenci internetu a městské hromadné dopravy se mu ale nakonec podařilo se na místo dopravit těsně před avizovaným začátkem a tak ještě - nečekaně - moct více než hodinu čekat.

Na koncert jsem nešel s bůhvíjak velkými očekáváními: God is an Astronaut nejsou jedna z mých nejoblíbenějších kapel a přestože si jejich All is Violent, All is Bright čas od času pustím, nastálo se mi v playlistu usadila pouze jedna písnička - Fire Flies and Empty Skies. Vzhledem k tomu, že se jinak na post-rockový koncert moc často nedostanu, jsem stejně šel a nelituji toho.

Sympatický interiér klubu Matrix, do kterého se koncert přesunul z kapacitních důvodů a ve kterém jsem ten večer byl poprvé, byl víceméně vyhovující náhradou za mojí oblíbenou 007, kde se mělo hrát původně. Brzy po osmé hodině byl klub poměrně slušně zaplněný a musel jsem uznat, že takový nápor lidí by sedmička nejspíš nezvládla.

Po prvním záblesku naděje, že koncert už skutečně začíná, ze kterého se však vyklubala pouze další zkouška, jsme museli čekat ještě něco přes půl hodiny než předkapela Five Seconds to Leave opravdu začla. O jejich existenci jsem se poprvé dozvěděl až přede dveřmi klubu, ale jsem si naprosto jistý, že se o nich v budoucnu dovím ještě mockrát.  Jindřichohradecká kapela od začátku do konce drtila publikum svým hutným post-rockem, doprovázeným skvělou projekcí, promítány byly například zrychlené záběry bouře, demolice výškových budov nebo scéna s plačkou v Klubu Silencio ze známého filmu Mulholland Drive. Zvuk byl jak u FStL, tak u hlavního taháku večera skvělý a absence komunikace s publikem, která by síle jejich instrumentální bouře pravděpodobně spíše ublížila, byla v tomto případě rozhodně vítána. Tato část koncertu byla naprosto úžasná a nezbývá mi než doufat, že se od kapely jednou dočkáme dlouhohrajícího alba.

Následovalo docela krátké čekání a na pódium se vyřídila trojice nenápadných chlapíků, z nichž se jeden posadil za bubny, druhý si stoupl doprostřed pódia s basovou kytarou a třetí se postavil ke klávesám a mikrofonu. (většinu koncertu hrál na elektrickou kytaru, ale čas od času si i k těm klávesám odskočil). Písničky, které hráli, mi něco říkaly asi tak v polovině případů, s určitostí jsem identifikoval dojímavou Fragile (při které se jako jediné objevil zpěv) a 'ďábelskou' Route 666, což (shodou okolností?) byly dva vrcholy koncertu. Stejně jako u Five Seconds to Leave byl koncert podpořen výbornou projekcí s rozmanitou tématikou (celkem očekávatelné, nicméně ke koncertu vhodné satelity, krásný klip se psím astronautem Laikou při Fragile a útok na televizní kulturu při Route 666) a dobrým zvukem. Výrazně negativním aspektem koncertu bylo publikum, konkrétně dvě blonďaté mladé dámy odkudsi z východu, které byly očividně buď pod vlivem nějakých podezřelých substancí, nebo jenom neskutečné slepice, ale takové detaily budiž zapomenuty.

 Pokud bych měl porovnat předkapelu a hlavní hvězdu večera, předkapela to u mě vyhrála. Obě formace ale odehrály velmi dobrý koncert a docela rád bych si ho zopakoval. Na shledanou příští rok.