Hehe, tak v sobotu jsem myslel, že se v areálu ukážu až po obědě, no ještě že mne cestou na ranní hygienu kámoš přemluvil, ať se jdem podívat na první skupinu, francouzské Black Bomb A. Ti byli pro men jedním z největších překvapení. Se svým časem a poměrně malým počtem diváků si hlavu nelámali a dali do svého hardcore/metalcore vystoupení snad úplně všechno. Takové nasazení mne přinutilo hned od začátku házet hlavou, takže jsem si ten ztuhlý krk aspoň trochu protáhl ;)
Hned po nich se napravo chystali čeští FDK, kteří brousí hlavně do post-metalových/sludgeových vod, takže jsem šel svojí účastí podpořít i je. Vesměs nemám moc výtek, jejich hudba není pochopitelně nijak převratná, ale na druhou stranu znějí osobitě a působí sympaticky, takže určitě žádná laciná kopírka. Pěkné!
Povzbuzen, najezen a příjemně naladěn jsem u stanu smotnul brčko a jal se s přáteli chvíli relaxovat, protože sil už moc není a večer bude náročný. Přicházím tedy na jednu hodinu na americké The Red Chord. Jejich mix death/hc zaplaťpámbů nezní jako laciný deathcore, přesto mě jejich set nějak nenakopnul. Šlapalo to, ale něco mi tam (a nevím co) chybělo.
Krátce před třetí přišli na levou stage mladí, divocí, progresivní, našlapaní a neuvěřitelně sehraní The Faceless a posadili celé BA na prdel. Dle mne jedna z největších nadějí současného metalu. Jejich styl je také mix více odnoží, ale celé to působí komplexně a hlavně přirozeně. Vystoupení nemělo slabšího místa a mělo opravdu VELKÉ koule, hrálo se z obou dosavadních desek, více však z nové "Planetary Duality". Masakr.
Další zastávkou byli pro mne odpolední Hate Eternal. Bohužel, tragický zvuk tuto trojici naprosto zazdil. Snažil jsem se v té mase pochytit nějaký dobrý moment, ale nebylo mi přáno.
Původně jsem se chtěl do areálu vrátit na šestou, abych shlédnul Misery Index a poté už Anaaly, bohužel jsem se trochu zdržel obřím jointem, na který jsem byl pozván dolů do kempu (a to ještě předtím proběhnul nějaký holland), takže jsem s vyplazeným jazykem, rudými oči a bez nůžek přiběhnul těsně před Anaal Nathrakh. Stál jsem poměrně daleko, ale to mi nějak zvlášť nevadilo. Tvůrčí dvojice Kenney-Hunt se rozrostla o další tři členy a rozjeli senzační námrd. Ječman Hunt byl sice zpočátku takový...řekněme nervózní (určitě ne ale hlasově, spíš protože, jak sám říkal, nehrají moc často a BA byl pro ně prvním vystoupením takového kalibru), ale senzační odezva evidentně celou kapelu nakopla a tak do nás pálili jeden super song za druhým. Trochu jsem se bál, jak Hunt zvládne zazpívat heavymetalové refrény, kterými jsou jejich black/grindové masakry okořeněny. Na jedničku to nebylo, ale na dvojku určitě. Občas to prostě bylo slabší, ale povětšinou se mu zadařilo dobře, takže se pro mne mohli Annaly zapsat, jak jeden z vrcholů celého festu.
Playlist:
In The Constellation Of The Black Widow
I Am The Wrath Of Gods And The Desolation Of The Earth
Bellum Omnium Contra Omnes
The Final Absolution
Submission Is For The Weak
More Of Fire Than Blood
Solifugae
Der Hölle Rache Kocht In Meinem Herzen
The Lucifer Effect
The Destroying Angel
Do Not Speak
Pandemonic Hyperblast
Norští avant-gardisté Atrox měli poměrně nešťastný, i když luxusní hrací čas, vyčerpaní diváci složitější konstrukce přijímali poměrně chladně a přes nesporné kvality ani mě jejich set moc nenadchnul.
Suffocation, to je prostě brutal death numero uno. Celý set odpálila kultovní Liege of Inveracity a to je materiál, který by hodil do pohybu i mrtvého. Super zvuk, parádní výkon, staré pecky byly prokládány věcmi z nového alba, bohužel jsem si uvědomil, že ty takovou sílu jako třeba staré fláky Jesus Wept nebo Infecting the Crypts prostě nemají. Jinak ale senzace.
No, pak už Immortal. Při čtení reportu na jednom nejmenovaném českém metalzinu jsem se dočetl cosi o tragičnosti, prázdnosti, nulovosti apod. , já spíše pochybuji o hudební soudnosti a profesionalitě autorů (hlavně když pozitivně hodnotili Dark Funeral, to se proboha fakt neserte do blacku. Já toleruji, že co člověk, to jiný názor, ale naházet na Immortal takovu špínu a prohlásit za jedinou ucházející desku Sons of Northern Darkness, je prostě blackmetalové rouhačství.) Samozřejmě, nejednalo se o nějaké extra kulervoucí vystoupení, ale o pěkný profesionálně zahraný koncert. Abbath na pódiu pochopitelně pózoval, ale jen aby bavil diváky (na trapné pózování jsou experti třeba Dimmu, že?), oslovení "Ladies and motherfuckers" bylo také vtipné no a celé to to prostě působilo celkem fajn. Abbath je sice kytarový mástr, ale dvě kytary z desek by s jedním nástrojem nezvládnul nikdo, tudíž některé pasáže zněly ochuzeně, ale nic hrozného. Zabrousilo se snad do všech desek, takže pro mne jednoduše spokojenost.
Hned po Immortal jsem se šel do sebe cákat tvrdý alkohol a balit špeky, abych byl na předposlední položku programu, finské Skepticism, v tom správném delíriu. Podařilo se. V první řadě, opřený o tyč, jsem se potácel do těch úžasných želvích temp a totálně odzbrojující masy zvuku. Otcové funeral doomu zahráli luxusně, lepší už to snad být nemohlo.
Žádné komentáře:
Okomentovat