Od finských Callisto jsem měl doposud pouze desku "Noir" z roku 2006, kterou jsem hodnotil jako příjemně poslouchatelný sludge, byť zoufale neoriginální. Na nové placce se nám hoši posunují více do post-rocku, ale stejně tak umí ještě lépe nasadit hardcoreovou výbušnost ve stylu The Ocean a smést vás z povrchu zemského.
Nálady a pozice, které se nenásilně prolínají, se mi moc zamlouvají a vůbec se mi celá deska líbí. Callisto se zdají být konečně trochu svoji a sluší jim to! Nenápadné pomalé vtahování do snů eskaluje a pak to lítá :) Celou desku provází teskný hlas Jani Ala-Hukkala a je dobře, že se nebojí složitějších melodických partů. Temná basa a melancholické kytary...mix sludge a post-rocku, který se prostě musí líbit. Náladu na Providence mám skoro kdykoliv, protože při téhle kulise se můžu probírat jakýmikoliv myšlenkami...vzestup a pád, krása radost i zatracení...všechno to tam je a čeká na vás ;)
9/10
1. In Session 06:34
2. Rule the Blood 06:43
3. Covenant Colours 07:45
4. Eastern Era 05:38
5. New Canaan 06:55
6. Stasis 07:38
7. Where the Spirits Tread 06:27
8. Dead Weight 06:10
9. Drying Mouths (In a Gasping Land) 07:09
10. Providence 07:28
Total playing time 01:08:27
Tentokrát bezvýhradnej souhlas
OdpovědětVymazat