Wolves In The Throne Room představují novou americkou blackmetalovou vlnu a se svým charakteristickým soundem - uhánějící melodický black metal s procítěným vokálem/ječákem, který je celý zahalen do mlhy a přírodních mystických zážitků, sklízejí v Evropě poměrně velký úspěch. Ono se není čemu divit - evropský black je poměrně v křeči a zachraňuje ho maximálně francouzská scéna (o nové desce Blut Aus Nord si popovídáme již brzy). A zmlsaný fanoušek tedy pokukuje přes oceán, kde se BM hraje přeci jen jinak (tzv. USBM)
Zvukově se na nové desce v porovnání s o dva roky starší fošnou Two Hunters příliš nezměnilo, ale to zas tak nevadí. Album uhání a jeden motiv za druhým proplouvá a bere vás s sebou. Na únorovém EP Malevolent Grain mě překvapila písnička A looming resonance s ženským vokálem, která záváněla již zmiňovanou francouzskou scénou, hlavně v podání Alcest. Žádný podobný pokus na desce není, možná trochu škoda. Čtyři skladby, 50 minut, v tomhle ohledu také nic nového ;)
Otázkou je, jak dlouho můžou WITR ze svých vod čerpat, v průběhu desky jsem si přece jen začal říkat, že hrají hezky, ale tak nějak stejně. Black Cascade JE parádní album, určitě si ho ještě párkrát poslechnu, ale do budoucna doufám v posun zase trochu jinam ;)
8/10
Wolves In The Throne Room - Black Cascade (2009)
01-Wanderer Above the Sea of Fog
02- Ahrimanic Trance
03- Ex Cathedra
04-Crystal Ammunition
******************************
Total playing time: 49:56
16.2.2009 - 007
Únorové prázdninové pondělí jsem si na tuto skupinu vyrazil do sedmičky, pln očekávání, co nám pánové asketi předvedou. Předskupina Gospel of the Future, toť valivý sludge, plný důvěrně známých rytmů a motivů (zajímavé - chvilku z toho člověk slyšel i grind nebo thrash). Převažovaly ale spíše zadumané pasáže, které jsem přijímal s radostí...potenciál ve třech klucích a jedné slečně určitě je.
Pak přišli WITR, zapálili svíčky, frontman Nathan Weaver krátce promluvil k publiku a pak se to rozjelo. Na úvod parádní (na albu osmnáctiminutová) I will lay down my bones among the rocks and roots. Průběh písničky jsem jakžtakž stíhal, ale občas bohužel muselo přijít na řadu lovení melodií spíše z paměti než z repráků. Podobný problém jsem měl s přestávkami celý koncert, ale pravda je, že to mohlo být mnohem horší a něco přece jen člověk v pohodě poznával. Celá skupina se snažila a pozitivní energie se do lidí jen valila. Pak přišly na řadu dva songy, které jsem poznával jen trochu a bohužel je nemůžu pojmenovat. Ale na závěr zahráli Vastness and Sorrow a to byl nejlepší kus večera a tečka za celým hraním, které skončilo asi deset minut po desáté.
Škoda, že stísněná sedmička zvukovou masu přilíš nestíhala, ovšem, kde zase najdete takovou parádní atmosféru a podium přímo u lidí ;) Dobrá akce.
Žádné komentáře:
Okomentovat